Jsme doma

V sobotu v 9,15hod zelandskeho casu odletame. Predtim prodavame auto, pripravujeme nasi bagaz - 2 lode, padla, 3 batohy, 5 ovcich roun (dary), stan, spacaky, varice - jsme skalopevne rozhodnuti to dovezt...
Vecere plna diku pro Sarku a Kevina. Sara nas rano ve tri odvazi na letiste, bajecny servis. Na letisti mobilizujeme vsechny nase vyjednavaci schopnosti - na odbaveni presvedcime mladeho urednika, ze nase poloprazdne lode jsou naprosto v norme, pak je ale pri presunu k oversize prepazce narveme vsim, co mame. Prirucni zavazadla delime na x malych balicku (kus po 10kg) a stastne odletame...

Prestup v Soulu - dostavame hotel na zotavenou v centru mesta. Ubytovavame se, jdeme na veceri (ryze, porad ryze - letet s KoreanAirline znamena prejist se ryzi...) a rano vyrazime na pout velkomestem.

Prochazime modernim centrem, kde mezi mrakodrapy objevujeme stavby podobneho charakteru - chramy, kralovske zahrady. V hotelu jsme dostali mapu plnou korejskych popisu kudykam - jednodussi je ale orientovat se podle slunce nez lustit jejich znaky...

Stastne jsme doleteli - prestup ve Franfurktu byl klusem, dostali jsme agenta pro rychly presun. Lode jsou pry velke na letadlo, kterym poletime - smutne koukame a tak nam je nakonec odbavi taky... Ve Vidni nas ceka Liborek a Hroch, vsechno mame, vsechno nakladame a frcime domu.

Tongariro Crossing

Posledni vetsi akce - jedeme do Tongariro National Parku s pranim uzit si prvniho snehu a kdyz bude pocasi prat, tak prejit Tongariro Crossing, jeden z nejkrasnich treku na NZ.

Ubytovavame se v hotylku pod Ruapehu, odpoledne prochazime okoli a uzivame snehu.

Stoupame do vysek, ktere nas cekaji na zitrejsim treku - nevypada to zle. Pocasi ale jeste nic moc, hodne fici, doufame, ze dalsi den bude lepsi... Tongariro je cele zahalene v mracich (((.

Nase prani se plni - vyrazime na vysneny trek. Jeste v hotelu se seznamujeme s Vercou a Milanem, maji stejny plan, aspon si muzeme jednoduse prevezt auta. Tady foto z prvniho krateru - South Crater - za nami Ngauruhoe sopka 2291m.n.m.

Stopame do nitra Tongarira - kolem nas zasnezeny svet, bezvetri, slunecno, je to balzam na dusi.

Vrchol sopky Red Crater - otevira se nam vyhled do dalsich krateru - pod nami Central crater s lavovym polstarem, v pozadi Blue Lake. Vystoupat na Red Crater (1886m.n.m.) bylo zasadnim bodem nasi expedice - vsichni nas varovali, ze bude ledem obaleny, vetrem vyslehany...

...a my ho zatim nachazime cely holy a dokonce vyhraty. Sedime jako zaby na horkych pramenech pary, ktere stoupaji ze zeme. Kolem nas rozhledy na vsechny strany...

Pod nami jsou Esmerald lakes - castecne zamrzla, ale barvu si udrzely.

Sestupujeme do Central Crater - za nami zustava Red Crater s lavovym polstarem. Je to posledni soustavne cinna sopka v teto sestave (a my na ni svacili...). Mt.Ruapehu stoji trochu stranou - ta naposledy vybuchla r.1995 a stalo to pry za to.

Waiotapu

Pozor, otevirame posledni tyden na Zelandu! Litame od jednoho k druhemu, najednou se nedostava casu...
O vikendu jsme si vymysleli vyjet do Wai-O-Tapu, termalni kotliny pobliz Rotorui. Nakonec i Sara s Kevem se pridali, vcetne Sarciny kolegyne z nemocnice, Slovenky Zuzky (opustila vykon sluzby, pry v nemocnici byla stejne nuda...)

Zeneme, abysme stihli gejzir Lady Knox, jeden z nejvetsich gejziru na jizni polokouli. Vybuchuje presne v 10,15hod - podezrele nam to bylo... A taky ze jo - i geotermalni sily tu podlehly cloveku. V 10,15hod. na scenu nastupuje manik, ktery pri barvitem vyklady hazi do jicnu krateru mydlove hobliny a co se nestane - do 5min je tu vybuch...

Jsme ohromeni timto geotermalnim zazitkem....

Zbytek parku je ale nadherny. Toto je Champagne pool, puvodne krater jicnu, nyni zatopeny vrouci vodou. Po okrajich jsou usazene vrstvy siry, arseniku, vselijakych soli - krasa.

Kev trva na skupinove foto - trpelive cekame, az para stoupajici z jezera ustoupi - nakonec ale ustoupil Kevin...Jinak je to ale slunecny den.

Dalsi pohled na breh jezera - nemohli jsme odtrhnout oci.

Priblizne v takoveto podobe se vam vratime - proinformujte Libora, at nas na letisti pozna...

Terasy z usazenin termalni vody. Z blizka jejich kresba pripomina Vambereckou krajku.

Jako projev diku za ucast na vyletu nas zve Zuzka na "slovenskou veceri". Paradni zaver dne - krome vyborne fazolovky jsme zlikvidovali i lahev prave slovenske borovicky...

Podzimni Huka Falls

Uz nam zbyva pouhych 14 dni z 8 mesicu pobytu na Zelandu a stale jsme nechytnuli spravnou vodu na velmi dobre znamych Huka falls. Je krasne destive sobotni rano, Kevin zjistuje vodni stav, usmiva se a je rozhodnuto jedeme.
Huka falls se nachazeji na rece Waikato, ktera vyteka z jezera u mesta Taupa. Po celem toku se jen nekolikrat zuzi a vytvari obdivohudne pereje.

Reka zde proteka skalnim kanonem, ze ktereho po vjeti jiz neni uniku a je zakonceny monstroznim vodopadem.

Ja v druhe klicove pereji, za krasnych 90 kubiku. Jak Kev prohlasil, bylo to solid.

Zaverecny skok s Kevinovym silnym boofem.

Ja v kratkem videu z posledniho skoku - omluvte nestabilni obraz na konci zaznamu, Evicka se radovala

A jedeme na svacu do Taupa, poradne me vyhladlo

Kolem Aucklandu

Okoli Aucklandu je nadherne. Cesta od Sary a Keva netrvala dlouho, za tri hodiny tam clovek pohodlne dojede. My jsme ale tak nespechali (jsme na dovolene)...
Cestou tam jsme jeli po pobrezi, pozorovali jsme nekonecna hejna ptactva. Eda ve me objevil velkeho milovnika ptacku (i ja v sama sobe), kdykoliv mam smutny oci tak hleda nejake hejno vrabcu nebo kachynek...
Pristav v Gulf Harbouru. Odsud mame koupeny lodni listek na ostrov Tiritiri, ktery je vyjimecny mnozstvim ptactva. Neziji tu zadni ptaci predatori, tedy se jim tam vsem dari...My se tam ale nakonec nedostaneme, neb po ranu se nebe do cerna zbarvi a zacina celodenni boure.
Ale nelitujeme, i jen samotny pristav stal za to. Cely vecer kolem nas (kempujeme hned na brehu) proplouvaji delfini. To jsou ty dve ploutvicky, to nejsou zraloci... Jednou jsme je meli malem na dosah ruky...

A rano vidime na rampe maleho modreho tucnaka. Cele dopoledne si tam pucoval kozich, byla legrace ho pozorovat. Vubec se nas nebal...

Vecerni obloha (to je ten den pred bouri).

Dalsi den prejizdime na Goat Island Reserve, kde v lete radi davy snorchlistu a potapecu. Tohoto chladneho podzimniho dne jsme tu temer sami...Eda se neohrozene pousti do pruzkumu dna i v lijaku. Videl spoustu zajimavych ryb, nektere mu i "blikaly" na pozdrav, taky videl rejnoka a ryby velikosti rozprazenych pazi...

To ja, kdyz jsem se pustila do pruzkumu, tak se Eda na brehu musel chlamat. Ja jsem lekavy typ a kdykoli jsem videla rejnoka, tak jsem kricela. Protlaceno snorchlem to na brehu bylo pekne slyset. Kdyz jsem videla vetsi rybu, tak jsem navic jeste zavirala oci. Ale muzu potvrdit, morsky zivot je tam dole skutecne pestry i na podzim.

Muriwai beach - jdeme na prochazku za pekne prutrze mracen, tak mame aspon vyhlidky pro sebe. Plaz je to pekna, divoka. Nedaleko odsud se natacely sceny z Piana.

Vracime se na vychodni pobrezi k Mirande. Vecer si zajdeme do hot poolu a za tmy jedeme kempovat na nase oblibene misto na plaz. Kolem nas stoji nasi bohatsi kamosi - mistni NZ obytne vozy jsou velikosti ceskych 2kk...No ale nase auto je taky fajn.

Rano mame od snidanove tabule takovy krasny vyhledy. Po tom se nam jednou bude styskat.

Auckland

Nas druhy "fakultativni vylet" od Sarky. Tentokrat je delsi, planujeme ho na cely tyden i dele, to ale bylo blahove...Zelandske pocasi si nevybira. Zrovna v tomto tydnu lije nonstop, na vychodnim pobrezi napadaly zaveje krup a Jizni ostrov je zavaleny snehem...

Tady se priblizujeme k Auckladu. Je to metropole Zelandu s 1milionem obyvatel, no ale kolem je to i tak same pole a ovce...

Prochazka v centru - nejzajimavejsi je pro nas pristav. Tady foto z diskutovaneho projektu v centru mesta, Princess Wharf - historicke molo, ktere nahradili supermodernimi budovami slavnych architektu...Z dalky to bylo fajn, ale prochazet se tam znamenalo chodit po parkovistich Hiltonu, skoda. V dali SkyTower.

Skytower - nejvyssi budova Aucklandu a vubec cele jizni polokoule sveta, ma 328m. Oni tady maji radi vsechno nej... Podlehli jsme a rozhodli jsme se ji navstivit. Vstupne bylo drahe, ale nabizeli, ze kdyz utratime v jejich restauraci jistou (zanedbatelnou) castku, tak nas tam taky pusti - tak to jsme brali!

Nocni vyhledy - Auckland je mesto skoro na rovine, v tesne blizkosti more - z vychodu ma Pacifik a ze zapadu Tasmanske more. Dopravne je vyreseno celkem dobre, jen ale pocitali s polovicnim poctem aut. My jsme stihli dopravni spicku - no neco jako Praha...

Edova vysnena chvilka - objednavame si z bajecne nabidky a cekame, az nam to donesou. Ja si davam veprovy steak na saltovem luzku s huspeninovym krajicem (volny preklad) a Eda kureci steak se spoustou dobrot kolem. Chutna to skvele...

Zatimco si pochutnavame, cela restaurace se s nami pomalu otaci. Mame tak neruseny vyhled na cele mesto. Jednou na hodinu se zvladne otocit o 360stupnu. Cisnici to nemaji jednoduche, neustale hledaji, kde jim beha kuchyne. A nam se zase presouvaly toalety...

Coromandel

Opoustime na chvili pohodli domu nasich pratel a jedeme na Coromandel. Cim vic se blizime k pobrezi, tim je lepsi pocasi. U more je slunecno!

Mt.Manganui - nas prvni nocleh (spime v jednom z tech vyskovych hotelu na plazi ))). Rano se drapeme na kopec a mame paradni rozhled. Na plazi ve vlnach se placa spousta surfaru (a kajakaru), jdeme je obdivovat. Eda slinta (nema lod), ja taky (klukum to fakt jde).

Na doporuceni spousty lidi jedeme na Hot Water Beach. Horke prameny tu vyveraji primo z pisecne plaze, mezi prilivem a odlivem je mozne si vyhrabat svuj bazenek a valet se v nem jak kravi ocas. Coz jsme udelali a byla to slast.

Coromandel National Park je povestny svymi Kauri stromy, subtropickymi giganty, dorustajicimi maxi vysek (40m) a maxi obvodu kmene (6m). Tady na Coromandelu je ve 20.letech skoro vsechny vytezili - jdeme na turu ve stylu "Tak tady vsude staly...".

Z obdobi tezby se tu zachovalo par vychytavek - konske schody vytesane do skaly, sli jsme po nich asi hodinu, byly nekonecne.

Kauri parez u stezky, skutecne macek, jeden Eda na nej nestaci.

Problem meli, kterak ty ohromne kmeny dostavat z hor. Bud staveli Kauri Dam, prehrady a pak drevo plavili. Tady jsme v useku, kde meli na rece 180m vodopad, tedy odvoz resili zeleznici. Vyskoveho prevyseni se rozhodne nebali...

Fern tree - stromove kapradiny - tady nahradili puvodni floru. Jsou ale krasny.

Waihi - zlatokopecke mesto po ceste, o kterem si myslime ze zacatku svoje (na NZ ma skoro vsechno zlatokopeckou historii, ktera neni nijak zajimava). Jdeme se podivat k teto stavbe - je to objekt tezebni pumpy, ktery v 80.letech presunuli cca o 3oom z mista, kde ted zeje...

...tato dira. Je to dul Martha, 160m hluboka jama, ktera zivi cele mesto. Z kazde tuny vytezeneho materialu tu maji 3g zlata + stribra, pry nadprumerne vydatny zdroj...